Je ti 20+ a ještě jsi nechodil do práce?

Je ti 20+ a ještě jsi nechodil do práce?

Je ti 20 let+ a ještě jsi neměl brigádu či nepracuješ? Čti dál a dozvíš se, proč tě tohle tak ovlivňuje z hlediska nastavení mysli a priorit v životě…

Zákon České republiky umožňuje pracovat na dohodu o provedení práce, či dohodu o pracovní činnosti každému, kdo dochodil 9 let na ZŠ a má více než 15 let. Toto je trocha teorie a řekl bych, že ji stačilo. To, že práce člověka šlechtí, nám sice říkají doma pořád, ale už nám nikdo neřekne proč a málo kdo nás taky do práce nutí. Mnoho rodičů či prarodičů má taky úplně stejnou hlášku: “Studuj, dokud můžeš!”

Práce, aneb dobrovolná vojna, co z nás dělá chlapy!

Jako by to bylo včera, kdy ještě překročením 18. roku života následovala vojna (nebo po dokončení studia). Naši otcové na to pamatují buďto s radostí, anebo s nenávistí. To, že se někdo mohl “ulejt” pomocí modré knížky neberme v potaz. Co bylo výsledkem vojny? Každý na to nahlíží jinak, ale kouknu-li se na chování lidí, co si vojnou prošli a co ne, vidím sakra rozdíl. Vojna z kluků dělala aspoň trochu opravdové chlapy. Dnes, když vidím kluky, kteří mají sice 18, ale i tak se chovají jako ženský… Je mi smutno a je mi hned jasné, že se rozvodová vlna jen tak neuklidní. Samozřejmě, že to není jen o klucích, holky dávají takovou poptávku a postupem času zjišťují, co vlastně chtějí… Navíc v pozdější fázi života holky vyhledávají právě dospělé chlapy. Je to veliký afrodiziakum, když se člověk umí otáčet. Ale to si rozebereme příště. Zpět k tématu, proč zrovna práci přirovnávám k vojně.

Není snadné si zvykat na nějaký režim, který ti ještě ke všemu někdo určuje. A obvykle, když přijdeš do nějakého komplexu – třeba do práce, hned první směnu pracovníci i vedoucí zjistí, kdo vlastně jsi. A pamatuj: “Ukázaná platí!” Teprve v praxi se ukáže, jak dokážeš být silný. A někteří vedoucí jsou schopni se opravdu i vozit. Upřímně, já svůj první měsíc bojoval. Byl jsem holka více než chlap a bylo to pro mě docela těžké pochopit, že mě v tenhle moment v práci maminka neochrání a že jsem v tom celém sám. Tady začal ten onen moment transformace (který čeká vesměs asi každého alespoň trochu schopného jedince). Kdy bylo potřeba už v 16 dospět a začít si věci řešit sám. Došlo k prvním hádkám, k prvnímu udávání a snahy pošpinit mě, ale došlo taky k pozitivnějším momentům, jako třeba ten, kdy jsem se stal pracovníkem měsíce. Každý rok tě potom tyhle všechny činnosti něco nového naučí a je potřeba si jimi projít, protože jinak nás ten svět “dospělosti” potká po škole, a to bude pro ty “dospělejší” už o mnoho lehčí…

Více peněz = více starostí…

Nebudu se tady věnovat žádným OSVČ, žádným podnikatelům ani nějakým investorům. Budu se věnovat klasické brigádě na dohody (viz teorie na začátku)

Čím více peněz jsme schopni vydělat je úměrné tomu, jak dobře jsi schopen/a chodit mezi smlouvami, následným účetnictvím a pílí, ale rozhodně se nevyhneš placení různých daní a odvodů už i jako student. Nebudu tady dělat nějaké právnické závěry a ani mluvit o částkách, to nemá v tomhle okamžiku smysl. Jde o to, že začít v tom plavat, je nejlepší možnost. Postupně se naučíš i jak to chodí s daněmi, jak se věci právně řeší a co můžeš a nemůžeš. Zkrátka dospívání a být dospělý je jedna velká povinnost a je těžké se vzdát tolika volna na úkor nějaké budoucí zkušenosti. Na druhou stranu má pro nás ona pověstná dospělost výhody, typu finanční nezávislosti na rodičích nebo náskoku před vrstevníky. Každá činnost mimo komfortní zónu je přínosná (krom drog, ty jsou sračka, stejně jako ti, co je berou, nebo hulí). Vyvíjí se nám kritické myšlení a schopnost organizace, schopnost kolektivní práce, schopnost být někde nějakou dobu a koncentrovat se. Učí nás disciplíně. Byla to nejlepší volba, kterou jsem mohl udělat. Navíc jsem měl možnost vyspět a ujasnit si priority v životě… Proto… Nedělal jsi nic? Nepoučuj ostatní a prvně si ten “život” zkus sám.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *